Jsem malej slon Vendelín a rozhodl jsem se, že si budu psát deník.
Baví mě jezdit se strejdou volfim na kole, to je velká legranda, skoro dycky se nám něco stane.
Na konci léta sme třeba jeli na vejlet kolem Berounky a najednou jsme se ocitli na cestě, která nikam nevedla jenom do kopřiv. Strejda Pehta nadával na šlahouny, Michal Měsíčník do nich dokonce spadnul a pak se mu udělaly hrozný fleky. Řikal, že jsou to žahance od trifídů a že už s náma nikam nepojede, že je to pokaždý stejný. Volfimu šlahouny poškrábaly do krve ruku, ale dělal jako že nic, aby to nevypadalo.
Taky dělám aktivně ten Geokešink. To se mi moc líbí. Volfi mi při tom dost pomáhá. On to dřív hodně hrál, ale teď už moc ne. Skoro bych řek, že chodí na krabičky jenom kvůli mě. Je hodnej.
Já to taky nemám lehký, měl sem dva kámoše, Píňu a guláše, ale najednou zmizeli. Často na ně vzpomínám, hlavně na Píňu. Byl hrozně velkej, asi jak pořád žral horalky. Moc se nehejbal, ležel furt doma, ale byl to kamarád a nezkazil žádnou legraci. Taky asi nebyl tak chytrej jako já, protože moc necestoval. Byl jsem moc nešťastnej, když zmizeli, ale zvykám si.
Já cestuju hodně. Vždycky když můžu tak vyrazim někam do světa. Byl jsem na Filipínách, tam jsem se zamiloval do moře. A do tety Cynthie. Letěli sme tam dlouho letadlem. V Honkongu jsem se poblil při přistání, ale nikdo to naštěstí neviděl. Na ostrově Kréta jsem byl taky. Tam bylo teploučko. Byli sme tam ještě na jednom ostrově kde byla nejjížnější židle v Evropě. I v Americe sem byl, ale to si už moc nepamatuju. U nás doma to mám ale nejradši, hlavně hory a lesy...